V našem životě je ticho vzácností, které spousta lidí ani nezná a spousta lidí ho hledá. Jenže když ho lidé hledají, hledají opět, jako většinu věcí, mimo sebe. Snaží se ticho nalézt v přírodě, na chatě, doma v obývacím pokoji, ale i přes jejich snahu ticho nepřichází. Je to prosté, ticho musí nejdříve převládnout v nás samých a až pak se dostaví i toto ticho vnější. Nemůžeme vnímat, cítit a zažívat ticho přes neutichající proud slov v naší mysli. Ticho musí vycházet zvnitř naší bytosti. A to je kámen úrazu. Naše mysl bývá ve většině případů vtažena do neutuchajícího monologu, samomluvy, tu se přesune do minulosti, tu do budoucnosti, zasekne se apod. A v tomto zmatku chceme zažít ticho? Ticho je tu pořád a i kdyby bušilo na vrata vaší ukecané mysli tak si ho ani nevšimnete. Existuje spousta jednoduchých způsobů jak svou mysl ukočírovat, zklidnit a jednoduše umlčet. Ale bolí to. A moc. Ne fyzicky, ale mentální svaly, které nejsou trénované zpočátku bolí. Pozorujte myšlenky, opakujte a zpívejte mantry či si vyčistěte hlavu čtyřmi větami hó-oponopono. Tím lze začít a převzít tak kontrolu.Nejúčinnější, ostatně jako každá duchovní technika, je naladění se na ticho společně s dalšími bytostmi při meditaci. Společný záměr se posiluje a pomáhá jednomu každému v prvních krocích. Proto se budu těšit, pokud navštívíte některou z mých meditací.
láskou Jarda
