Duchovní nauky, a tedy i hó oponopono, vychází z jediného principu: "Vše v mém vlastním životě jsem stvořil (přítáhnul) já sám". Všechny bytosti, situace, okolnosti, emoce atd. tvoříme vlastní energií, tedy lépe energií která nám všem bez rozdílu byla nadělena stejnou měrou. Naše duše, vyšší já, vesmírná či božská podstata anebo jiskra je u všech bez rozdílu jedinečná forma energie lásky. Obtížně se na to přistupuje, jelikož naše mysl má touhu hodnotit a soudit. Vrah, zloděj a hochštapler přeci nemůže mít stejnou božskou jiskru jako já, jeho duše nemůže být stejně milující v pravdě a lásce. Inu, věřte mi, je tomu bezpochyby tak. Toto je základní pravda, kterou většina lidí odmítá, následně rozkládá a skládá, snaží se najít slabiny. Jak dobře víme náš rozum podpořený vědomím lidstva argumenty proti nehledá dlouho.
Jenže! Pokud budu odmítat svou roli konstruktéra vlastního života a božskou podstatu a jedinečnost všech bytostí (včetně sebe sama), pak se ani nemohu od situací, které tvořím a lidí, které potkám nijak poučit, duchovně povyrůst. Každá situace a osoba nese s sebou jedinečné informační energie, chcete li kódované zprávy, které pro svůj duchovní růst bezpodmínečně potřebuji. A pokud situace odmítám, hodnotím a soudím lidi, či je snad nenávidím a nepřijímám, dělám přesný opak toho co moje vlastní podstata potřebuje. Představte si třeba, že byste měli hlad, nedostatek energie a byli dehydratovaní (rozumějte nešťastní, nespokojení, strádající) a přesto byste odmítali jídlo a pití. Dřív nebo později by vás hlad a žízeň dohnali k vypití a snědení čehokoliv, jen abyste své potřeby ukojili. Jenže u jídla to víme a cítíme jasně. Nenajím se, nenapiju = umřu, nemám na výběr. Při tvorbě vlastního života máme všichni možnosti zvolit si cokoliv, a buď cítit spokojenost a radost nebo nepohodlí jakéhokoliv druhu. A nepohodlí se dostavuje ihned pokud výše zmíněné nepřijmu. Nedostanu svůj energetický kódovaný kus žvance, necítím se dobře, nemohu tvořit a můj současný stav jen přitahuje lidi, události a emoce, které mi mají ukázat co dělám. A já to zase odmítnu, a zase je mi blbě, zase se mi to jak ve velkém zrcadle odrazí a já to zase nepřijmu. A už je mi tak nechutně, že už se nemůžu podívat na nic a nikoho natož na sebe. No hnus!
A přitom stačí jediné - čistit. Čtyři věty, pár modliteb hó oponopono. Z vlastní zkušenosti se sebou samým a i z terapií jsem vypozoroval jediné, a to právě neutuchající hlad po poznání a pochopení táhnoucího se od stvoření až do současnosti. "Jak na to?", zeptal jsem se tedy a odpověď byla zářivá jak zrcadlo.
Když si uvědomíš, že každá bytost, situace a emoce má svůj základ v božské lásce, nemusíš pro jejich pochopení prožívat znovu nepříjemné stavy. Stačí si vytáhnout pouze tuto božskou podstatu a přijmout veškeré informace, které ti přináší. Odpuštění a vděčnost jsou klíčem. Síly máš k tomu dost.
Když dozněla tato slova v mé hlavě, už mi nic nemohlo zabránit to začít dělat. Osoby, které mi (podle mého pokřiveného soudu) ublížily, znesnadňovaly život a situace, které mě štvaly, oslabovaly a ničily se proměnily v jemný bílý závoj a vše mohlo dopadnout na přesné místo. Přišlo pochopení, uvědomění, odpuštění a láska. Jednoduché vizualizační cvičení, vytáhnout si podstatu bytosti a situace a zeptat se: "Co mi chceš říct?". Miluji tě, omlouvám se, prosím o odpuštění, děkuji ti.
láskou Džarda
