Jenže! Pokud budu odmítat svou roli konstruktéra vlastního života a božskou podstatu a jedinečnost všech bytostí (včetně sebe sama), pak se ani nemohu od situací, které tvořím a lidí, které potkám nijak poučit, duchovně povyrůst. Každá situace a osoba nese s sebou jedinečné informační energie, chcete li kódované zprávy, které pro svůj duchovní růst bezpodmínečně potřebuji. A pokud situace odmítám, hodnotím a soudím lidi, či je snad nenávidím a nepřijímám, dělám přesný opak toho co moje vlastní podstata potřebuje. Představte si třeba, že byste měli hlad, nedostatek energie a byli dehydratovaní (rozumějte nešťastní, nespokojení, strádající) a přesto byste odmítali jídlo a pití. Dřív nebo později by vás hlad a žízeň dohnali k vypití a snědení čehokoliv, jen abyste své potřeby ukojili. Jenže u jídla to víme a cítíme jasně. Nenajím se, nenapiju = umřu, nemám na výběr. Při tvorbě vlastního života máme všichni možnosti zvolit si cokoliv, a buď cítit spokojenost a radost nebo nepohodlí jakéhokoliv druhu. A nepohodlí se dostavuje ihned pokud výše zmíněné nepřijmu. Nedostanu svůj energetický kódovaný kus žvance, necítím se dobře, nemohu tvořit a můj současný stav jen přitahuje lidi, události a emoce, které mi mají ukázat co dělám. A já to zase odmítnu, a zase je mi blbě, zase se mi to jak ve velkém zrcadle odrazí a já to zase nepřijmu. A už je mi tak nechutně, že už se nemůžu podívat na nic a nikoho natož na sebe. No hnus!
A přitom stačí jediné - čistit. Čtyři věty, pár modliteb hó oponopono. Z vlastní zkušenosti se sebou samým a i z terapií jsem vypozoroval jediné, a to právě neutuchající hlad po poznání a pochopení táhnoucího se od stvoření až do současnosti. "Jak na to?", zeptal jsem se tedy a odpověď byla zářivá jak zrcadlo.
Když si uvědomíš, že každá bytost, situace a emoce má svůj základ v božské lásce, nemusíš pro jejich pochopení prožívat znovu nepříjemné stavy. Stačí si vytáhnout pouze tuto božskou podstatu a přijmout veškeré informace, které ti přináší. Odpuštění a vděčnost jsou klíčem. Síly máš k tomu dost.Když dozněla tato slova v mé hlavě, už mi nic nemohlo zabránit to začít dělat. Osoby, které mi (podle mého pokřiveného soudu) ublížily, znesnadňovaly život a situace, které mě štvaly, oslabovaly a ničily se proměnily v jemný bílý závoj a vše mohlo dopadnout na přesné místo. Přišlo pochopení, uvědomění, odpuštění a láska. Jednoduché vizualizační cvičení, vytáhnout si podstatu bytosti a situace a zeptat se: "Co mi chceš říct?". Miluji tě, omlouvám se, prosím o odpuštění, děkuji ti.
láskou Džarda
Žádné komentáře:
Okomentovat